Z kroniky našeho týmu:

Ve dnech 11.-13. května 2012 vybojovaly naše starší minižákyně 6. místo na celorepublikové soutěži ve Frýdku Místku. Ještě před odjezdem jsme řešili nelehkou situaci, když nám ze základní sestavy postupně „odpadly“ 4 hráčky. Zůstaly tak 4 statečné devítky, spolu se dvěma neméně statečnýma dvoutisícovkama, které jsou v základním kádru starších mini. Torzo týmu doplnily dvě devítky bez herních zkušeností a další bojovnice z řad mladších minižákyň. Měli jsme malinko obavy (teda prý jen paní trenérka, pan trenér byl prý naprosto klidný ), ale vyjeli jsme na cestu za dobrodružstvím, a to dokonce vlakem. Zážitek to byl veliký, všichni s napětím čekali na příchod pana rozhodčího, teda průvodčího, protože pan trenér, milovník všech nových a na trhu dostupných technologií, zakoupil jízdenky a místenky přes e-shop (ikdyž se mu to pán na informační lince ČD snažil rozmluvit a prosil ho, ať to nedělá). Všichni průvodčí se tvářili dost vyděšeně, když namísto jízdenky vytáhl pan trenér mobil a chystal se diktovat kódy, čísla a zase čísla a čísla a čísla. Nicméně nás ve vlaku vždy nechali sedět, pouze jeden průvodčí se při zpáteční cestě dožadoval vytištění jízdenky, s čímž si pan trenér nedokázal poradit. Na příště tak zvažuje zakoupení nového mobilního telefonu s nainstalovanou tiskárnou. Největším zážitkem byla pro paní trenérku návštěva jídelního vozu, těšila se na něj už týden před odjezdem a sledovala filmy s železniční tématikou, aby věděla, jaká je nabídka jídelního lístku a jak se má v jídelním voze chovat. Pan trenér schválně zamluvil místenky na opačné straně přeplněného vlaku, aby potom mohl paní trenérce vyčítat, že se při cestě do jídelního vozu postupně objala asi s 200 cestujícími nejrůznějšího pohlaví. Ale spolu s věrnými fanynkami, paní Ftáčkovou a paní Mühlfeitovou to statečně zvládly a dorazily do jídelního vozu. Byly pak velmi zklamané, že jídelní vůz měl pouze 8 míst k sezení, zakoupili si kávu do plastového kelímku a plánovali cestu zpátky, do svého kupéčka. Nakonec zvolili běh po perónu v další zastávce. Naštěstí to všichni stihli a jeli jsme tak v plném počtu dál. Jo, jelo nás 18 (14 statečných hráček, 2 neméně stateční trenéři a o statečnosti 2 fanynek už asi nikdo nepochybuje). Vlastně nás jelo 19, zapomněla jsem na kámošku pubertu, která se do našich týmů vetřela nedávno a je dost houževnatá, ale protože u nás dostane šanci každý, dostane svých pár minut na hřišti a protože jsme schovívaví a tolerantní, tak to s ní vydržíme, ikdyž má občas výchovné problémy. Ona snad brzy pochopí, že na basketbal nemá dostatečné předpoklady a sama odejde, do té doby se s ní pokusíme nějak vyjít . Byly jsme děsně hodné, celou cestu, fakt. Hrály jsme karty a těm z nás, které prohrály celé kapesné, jsme půjčily další peníze, prostě to bylo fajn. Jenom přestupy byly trochu náročnější, Agáta se divila, kdo vymyslel schody na každém nádraží, když přece každému musí být jasné, že cestují lidé s taškami a kufry . Ale přestupy zvládla i Agáta, ikdyž její kufřík byl skoro stejně velký jako ona sama. Dojeli jsme do Frýdku nebo Místku, v tom jsme neměli úplně jasno. Naštěstí nás čekal frýdeckomístecký trenér, aby nám zavezl zavazadla do nedaleké ubytovny v srdci FM s názvem Paskov. Nedaleký hostinec „U černého kocourka“ nám mohl leccos napovědět. Naštěstí ubytovna byla v pohodě, čistá a postýlky byly super. To ocenila především paní trenérka, která strávila minulý týden 3 dny na zemi ve třídě, při výjezdu na turnaj do Polska.

První zápas nás čekal už v pátek, večer. V hale bylo asi 38 stupňů, tak jsme se neobávaly, že nastydneme. Rozcvičily jsme se a cíl byl jasný – porazit Pardubice, a tím si zajistit postup z 2. místa ve skupině. Mise byla splněna bez velkých problémů a všichni už věděli, že tenhle tým tady asi něco předvede. A předvedl, ale o tom až dále. Po zápase jsme šli na večeři – byly buchtičky se šodó, miska jahůdek, takže zatím vše v pohodě. Kuchařky byly moc hodné, ikdyž po nich paní trenérka pořád něco chtěla. Objednala si řízek s bramborovým salátem a divila se, že ho nenesou. Přemluvili jsme jí, ať na něm tolik netrvá a všichni jsme vyrazili do naší ubytovny. Cesta vedla přes krásný park, kde jsme měly chvíli rozchod, doprovázející realizační tým se obětoval a počkal ve venkovní hospůdce. Dorazili jsme na ubytovnu, večerka byla v deset (ha ha ha).

V sobotu nás čekal nejnáročnější den – 3 zápasy v řadě a k tomu první hned v 8,30, takže budíček už v 6,45, snídaně a obávaná Ostrava. To, co holky předvedly v první polovině zápasu, byl nejhezčí výkon na celém turnaji. Hrály s naprostým nasazením, přesně se držely instrukcí trenérů, neztrácely míče, bránily do roztrhání těla, přesně si přihrávaly, Barča hrála tak na 120%, pod košem neměl nikdo šanci, pracovala výborně na doskoku, míče, které nedoskočila, utrhla soupeřkám i s rukama, Pája najížděla do koše, přehrávala Ostravanky ve hře 1 proti 1, Lucka M. spolu s Pájou vyvážely bez ztrát míče na útočnou polovinu, ikdyž se soupeř snažil zdvojovat. Velkou pochvalu si zaslouží i Terka Budajová, která se výkonostně přiblížila ke hře devítek. V druhé pětce s přehledem hrály Gabča, Terka D. a Lucka F. Když holky ztratily míč, nevzdávaly to a vybojovaly ho zpátky, hrály s přehledem, Terka D. byla pořád v pohybu, skvěle bránily. Zahrály si úplně všechny hráčky a všechny do toho daly maximum. První polovina byla proto naprosto vyrovnaná, ale ve třetí čtvrtině došlo k události, která poznamenala hru holek do konce zápasu. Rozhodčí byli totiž neskuteční, omlouváme se tímto za občasné výlevy na adresu rozhodčích na severu Čech, protože to, co předvedli ve FM nemá obdoby. Chvílemi měli trenéři i ostatních družstev pocit, že rozhodčí vůbec nevědí, co se na hřišti děje a čekají na to, až jim někdo poradí, co mají písknout. Pískali tak naprosto nesmyslné zákroky a na druhou stranu to, co měli zapískat, nechali být. Chvílemi jsme měli pocit, že kdyby tam nebyli vůbec, tak by se holky nějak domluvily samy. Klíčovým bodem zápasu s Ostravou bylo pak vyloučení Barči na začátku třetí čtvrtiny, což nás herně úplně rozložilo. Holky občas přes slzy neviděly, velmi to poznamenalo hru ve 3. čtvrtině a do 4. čtvrtiny už holky neměly dostatek nasazení, aby alespoň udržely nižší rozdíl. Prohrály jsme nakonec asi o 30 bodů, ale rozhodně to byl krásný výkon, škoda, že se holky víc „nekously“, musíme umět hrát dál, i bez jedné hráčky. Ale to je všechno otázkou herní vyzrálosti, k tomu se určitě dopracujeme. Další zápas s Brnem jsme mysleli, že budeme muset přetrpět a šetřit síly do posledního zápasu. Ale nic takového se nekonalo, zase krásná hra a překvapivě vyrovnaný výkon, Gába krásně ubránila o dvě hlavy vyšší hráčku z Brna. Škoda, že se nedařilo více střelecky, konečný výsledek (prohráli jsme o 15 bodů) úplně neodpovídal vyrovnané hře. O to víc nás těšilo, že jsme sehrály super zápasy proti týmům, které se nakonec měly potkat ve finále (Ostrava totiž odstoupila ze zápasu s domácím Frýdkem Místkem kvůli zónové obraně, která není v minižákovských kategiriích povolená, ikdyž vyhrávala, vzdala se tak téměř jisté účasti ve finále a prvního místa na Festivalu, protože Ostrava byla nejlepším týmem turnaje).

Nás čekaly odpoledne ještě Strakonice, proti kterým jsme si věřili a mysleli si, že půjde o jednoduchou výhru. Ale to jsme se pěkně přepočítali. Zápas trenéři protrpěli do vítězného konce a vyhráli jsme jen proto, že Páju něco osvítilo a na konci třetí čtvrtiny dala asi 4-5 rychlých košů za sebou. Před 4. čtvrtinou jsme tak vedli o více než 10 bodů a ikdyž soupeřky náskok stahovaly, my jsme už nehráli tolik aktivně (holky už po dvouch krásných a náročných zápasech sotva pletly nohama, tak to tolik nešlo) a snažili jsme se co nejdéle podržet míč a nedovolit soupeři skórovat. To se nakonec vyplatilo a my vyhráli. Jo, k snídani jsme měli housku se sýrem a makovník, k obědu jsme měli pečené kuřátko a brambory a k večeři milánské špagety . Večer jsme byly hoooodně unavené a protože nás hlídala paní F., tak jsme šly samozřejmě naprosto spořádaně spát, zatímco obětaví trenéři s paní M. šli po desáté hodině domlouvat nedělní zápas s trutnovským trenérem. Byla to asi náročná diskuse, protože ráno vypadali dost unaveně.

V neděli jsme měli k snídani ještě teplé, rozpečené bagetky se slaninkou a sýrem (to byla největší dobrota) a k obědu směs s rýží. Mezi tím jsme prohráli s Trutnovem o 5. místo, ale to nebylo tak důležité, zápas by se dal schematicky vystihnout asi takto: vyrovnaná první čtvrtina (super) – prohráváme o 10 bodů nevíme, co se děje (hrůza) - time si bere trenérka Litoměřic – řev – zákaz Lucce F. dívat se celý zápas na paní F. - probíráme se a hrajeme dál – vyrovnaná druhá půlka – uff máme to za sebou (ještě že to dopadlo tak, jak to nakonec dopadlo).

Na závěr hodnocení trenérů – holky, děkujeme. Díky Pájo za skvělou hru v útoku i obraně, díky Lucko M. za pěknou práci při rozehře i za střelbu, díky Terezko D. – bude z tebe hráčka jako je Adélka v osmičkách a Pája v devítkách – jsi rychlá, nebojíš se, máš cit pro hru, umíš zakončit, díky Barčo M. za skvělou hru pod košem na obranné i útočné polovině a za to, že už se nebojíš vystřelit a vzít zodpovědnost na sebe, díky Lucko F. za pomoc s vyvezením míče a za obětavé zákroky v obraně, díky Gabčo za to, že v nelehkých chvílích podržíš celou pětku a nevzdáváš to, bereš hodně zodpovědnost na sebe a moc se snažíš, jsi skvělá týmová hráčka, díky Agáto za to, že jsi prostě taková, jaká jsi, že se bezhlavě pouštíš do každého boje o míč a když spadneš, tak zase rychle vstaneš a bojuješ dál, díky Terko B. za super práci v obraně a za aktivní přístup v útoku, díky Maruško, že umíš vystřelit v každé situaci, díky Natálko O., že se snažíš zabrat v obraně a nevypouštíš to ani, když ti utíká hráčka, díky Esmo za velké úsilí v obraně a za to, že se snažíš udržet míč, díky Barčo H., že nasloucháš trenérům a snažíš se řídit podle jejich rad, díky Natálko B., že se nebojíš útočit na koš a díky Sandro, že si vážíš míče, snažíš se ho neztratit a rozehrát zkušenějším hráčkám.

Holky, tento víkend jsem si to užila, byly jste super a předčily jste mé očekávání. Máme před sebou ještě dlouhou cestu, do ligy se určitě probojujeme a od některých týmů dostaneme pořádně zabrat, ale když zabereme a budeme trénovat víc a dáme do tréninku všechno, tak kdo ví….

Mějte se krásně

Vaše trenérka